Procestováno za léto 2020

 Jak si jistě mnozí z Vás všimli, díky koronaviru a corona opatřením nebylo letos až zas tak jednoduché vyjet někam do zahraničí. Já jsem letos z těchto důvodů zůstala v ČR a strávila léto zde. Ale i tak bych řekla, že jsem si pěkně zacestovala. A protože mnoho výletů a cest mířilo na pěkná a zajímavá místa, přináším jejich seznam a třeba někoho inspirují pro domácí dovolenou :-)

Města:

• Mariánské Lázně
• Poděbrady
• Karlovy Vary
• Lipno
• Písek
• Netolice
• Pasov (tak přeci jen 1 zahraniční výlet)

Místa a atrakce:

• Zoopark Zájezd
• Dinopark a zoo Plzeň
• Zříceniny hradů Žebrák a Točník
• Mořský svět Praha

Takže to je takový malý souhrn mého léta a letních výletů. Snad někomu pomůže při rozšiřování obzorů. A co Vaše letní cesty a výlety? Byly nějaké?

zdr.obr.

Kapitola 25

 

Poslední dny roku uběhly překvapivě rychle. Možná kvůli svému jednotvárnému obsahu. Vstát, mile poklábosit s rodinkou, dát si hrnek kakaa u pohádky, sníst oběd, odpočinek, kakao a televize, studená večeře a spát. A to vše ještě navíc korunováno dotěrnými otázkami naší milované tetičky. Ale nebyla jsem jediná, kdo toho měl už plné zuby. Na tátovi bylo vidět, že by ji nejradši vypoklonkoval už domů, nemluvě o jeho „láskyplných“ pohledech, když uklízel stužky z dárků.

Stále jsem myslela na Jossie. Chudák, je stále v nemocnici a kvůli omezeným návštěvám ji nemůžu ani navštívit. Alespoň mi občas už odpovídá na SMS zprávy, i když velmi omezeně. Ani se jí nedivím, že netouží po přílišném kontaktu s lidmi. Hlavně jsem ráda, že všechny ty zlé zážitky, co si musela zažít, přežila. A hned na to si pomyslím, že kdyby se všechno vyvíjelo tak, jak jsem chtěla a čekala, nic z toho bych se zřejmě ani nedozvěděla. A upřímně, asi by mě to ani nijak moc netrápilo. Jsem hrozná, pomyslím si. Ale tím, že jsem se „vyvázala“ z budoucího sňatku s tím prevítem, jsem tady a můžu jí být oporou. Takže všechno zlé je pro něco dobré. A tak trávím svůj vzácný čas o samotě, obvykle chvíli před spaním.

Jednoho krásného dne kouknu na kalendář a srdce mi zaplesá radostí. Dnes je 31. 12. To znamená poslední den v roce. Jupí. Námi milovaná tetička zítra tedy odjíždí. Jupí jupí. Zároveň to ale znamená, že odjíždí i babička. Jediná duše, která mi v tomto domě rozumí a chápe mě. A když pomyslím na její laskavou tvář, hned mám lepší náladu. A ta mi vydrží celý den. A když si všichni ťukáme o půlnoci a křičíme šťastný nový rok, cítím, že bude dobrý a šťastný. V duchu posílám přání i Jossie. A zřejmě mezi námi funguje jákasi forma telepatie. Protože když jdu spát, všimnu si SMS na svém mobilu. Šťastný nový rok, musíme ho zvládnout lépe, než ten minulý. Pusu J. A tahle zpráva mě opravdu zahřeje u srdce. Jako první, v novém roce. Ano, budeme se více snažit a tento rok bude mnohem lepší, pro nás obě.

První ráno v novém roce je chaotické. Po bouřlivé noci jsme trochu zaspali a tím pádem si tetička nevychutná své ranní kafíčko v klidu. Navíc se babička rozhodla, že pojede stejným vlakem v 10:30. Kouknu na hodiny nad stolem v kuchyni. 08:30. Kouknu na sebe: rozcuchaná, v pyžamu a spacích ponožkách. A velmi hladová. Otočím se do společenského pokoje. Naši spí vedle sebe na gauči, stále ve svátečních šatech po včerejšku. Tak to chci vidět, jak to stihneme, pomyslím si. A na klidu mi nepřidá ani pohled z okna. Nad ránem zřejmě sněžilo, na cestě leží o mnoho více sněhu, než včera. Ojoj.

A zatímco se tetička láteřivě snaží vzbudit rodiče a vysvětlit jim, že už opravdu musí vstát a odvést ji i babičku na nádraží, snažím se honem připravit ze zbytků večeře studené sendviče na cestu. Babička se mezitím nepozorovaně objeví v kuchyni a sedne si ke stolu s teplým čajem.

 

„Jak jsi to stihla?“ ptám se nevěřícně. Ale babička jen odvětí, že to je kouzlo zkušeností a usměje se na mě. Ano, miluji babiččin klid, který umí zachovat v snad každé situaci. Takže zatímco se lopotím v kuchyni s obědem na cestu a povídám si s babičkou, naši zburcovaní tetičkou pobíhají po domě, hledají klíče od auta a alkohol tester, aby zjistili, kdo z nich může řídit. Nakonec bylo domluveno, že řidiče bude dělat táta. A už je nejvyšší čas vyrazit. Hodiny ukazují 09:15. Na nádraží trvá cesta zhruba 40 minut, ale díky sněhu asi i déle. Tetička už stojí v pozoru u dveří, oblečená do svého kožešinového kabátu (který je odporný podle mě a podle ní jsem nevychovaný spratek, co ani nepozná správnou módu) a podupává nohou.

Pomáhám babičce do kabátu a velmi dlouho se s ní loučím. Nakonec mě štípne do tváře se slovy ten pravý se brzy najde, uvidíš. A pospíchá za tetou, coby vedoucím výpravy a následována tátou v teplákách a košili, protože společenské kalhoty si umazal u večeře. A konečně za velkého hlomozu jsou všichni a všechno usazeni v našem malém sedanu a odjíždí pomalu pryč. Ach jo, tak rychle to uteklo. Ale slíbím si jedno. Na jaře pojedu za babičkou na prázdniny. A když se s úsměvem odvracím od okna, všimnu si, jak za mnou stojí máma. Stojí mlčky a koukáme na sebe, jako bychom měly něco říct.

„Víš, jsem ráda, že jsi zpátky doma. Stýskalo se mi už,“ téměř zašeptá a rozevře náruč, jakoby čekala objetí. Vyslyším pobídku a jdu k ní. Obejmeme se, jak už dlouho ne. A to se mi zdá jako opravdový příslib skvělého nového roku.

Diamantová svíčka

 Diamantové svíčky jsem objevila celkem náhodou a řekla jsem si, že jestli splním jednu veeelikou zkoušku (úspěšně), udělám si tu radost a koupím si ji. A jak to vypadá? 

Z webu diamantovesvicky si vyberte vůni a edici svíčky - letní pokušení, orient, k výročí atd. V každé svíčce u popisu máte, jestli obsahuje prsten, náušnice, řetízek. A pak si jen vyberete tu, po které Vaše srdce touží a objednáte a čekáte, až dorazí (u mě za 3 dny od objednávky).

Po vybalení ihned zatoužíte ji zapálit a co nejvíce vyhořet, abyste zjistili, jaký že šperk čeká ve vosku. Já jsem pilně pálila 3 dny (cca 5-6 hodin v kuse) svíčku Orient, takže jsme z domácnosti měli takové menší arabské tržiště :D A potom jsem objevila v roztopeném vosku alobalový balíček. Ten je nezbytné opatrně vytáhnout a osušit od vosku, rozbalit x vrstev a alobalu a voilá - krabička. Malá kulatá krabička s nějakými neidentifikovatelnými znaky. Jenže, jak se do ní dostat? A tady začala ta pravá legrace.

Víčko nešlo vůbec odšroubovat, oddělat. Ani za pomoci nože a že jsem zkoušela i kombinaci nůž+váleček na těsto. Výsledek - 1 prst, který odpadl (naštěstí ne doslovně). Takže palička na maso. Bum, bum, bum...stále nic. No že by ty piktogramy byly svíce? Tak zkusmo nad plamen s vírou, že se plast má zřejmě rozpustit. Au, au. Pálí, pálí. Nehoříme, naštěstí. Po dalších pokusech s paličkou na maso, kladivem, šroubovákem a nožem krabička stále nepovolila a nevydala obsah. Ach jo, mužská síla bude nezbytná. Takže ke slovu se dostala mužská zručnost a sika kleště, pár nadávek a hej rup. A je to. V ruce třímám sáček s prstenem. No není krásný?

P.S. Při dolování šperku nedošlo k újmě na lidských ani zvířecích životech či na majetku. Nebylo znehodnoceno žádné kuchyňské ani dílnové nářadí a nebyl nutný zásah hasičů a sanitky.

Přečteno za srpen 2020

 Tak a mám tu další přehled přečtených knih, tentokrát za srpen a zároveň je to poslední letní čtení: