úterý 16. července 2024

Tim Burton v Praze

Po deseti letech se do Prahy opět vrátil Tim Burton se svou výstavou. Tentokrát se místo výstavy nacházelo v Obecním domě, který byl zřejmě vybrán pro svou dobrou dopravní dostupnost, navíc se nachází v centru města.

Abyste si výstavu v klidu prohlédli, doporučuji vydat se na ni hned na otvíračku, tzn. v 10 hodin. A i tak počítejte, že budete v menší frontě stát a poté si pěkně pošlapete do 2. patra.

Kromě kreseb a ilustrací ze známých děl, se tentokrát můžete seznámit i s díly, která nebyla nikde publikována a pracemi, které byly postupně pozastaveny. Některé výtvory potom symbolizují čistě osobní práci Tima Burtona a jinde než na výstavě je nenajdete. Tyto práce navíc obohacují i fotografie pořízené na dnešní dobu již neobvyklým médiem.

Mimo výtvorů na papíře se také seznámíte se sochami některých (i nevydaných) návrhů a loutkovými zobrazeními oblíbených filmů. Velmi kvituji, že loutková zobrazení byla vždy ve vesmírných modelech/kupolích, na které koukáte skrze okýnka a z různých perspektiv - skvělý nápad. 

Mírné zklamání mě ovšem neminulo. Výstava z roku 2014 konaná v domě U Kamenného zvonu mi přišla mnohem rozsáhlejší a atmosféra více příhodná pro výstavu. Obecní dům se svými uhlazenými výstavními prostory nedodal to správné kouzlo. A uzoučké portfolio suvenýrů, kde nenabízeli ani jedinou knihu, bylo taktéž zklamáním. Celkově ovšem výstava pro fanoušky stojí za to (i přes vstupné).





úterý 9. července 2024

Kapitola 28

 

Na Valentýna se ke mně donesla nepříjemná zpráva – Jossie musí jít na policii a vypovídat ohledně obvinění jejího bývalého manžela (budoucího bývalého). Bylo to hned z rána, kdy jsem sotva otevřela oči. Přes její omluvy a vzlykání jsem jí skoro ani nerozuměla. Po několika informačních přesleších jsme se nakonec dobraly výsledku – Jossie chce, abych ji na policii doprovodila. To nebyl problém, stejně jsem neměla co na práci. Respektive žádná práce nebyla ani na obzoru. A pro dobro nás všech jsme se dohodly, že tam zajdeme ještě dnes.

Rychle jsem snědla snídani a hodila do sebe hrnek černého čaje, až mi zaskočilo. S matkou jsme se pozdravily beze slov. Stále mezi námi přetrvávalo napětí. Otec se mezitím už oblékl a odcházel do práce. Mezi dveřmi mi ještě stihl podat lístek s věcmi, které je nezbytné koupit. Prý, když už budeš ve městě… „No pěkně děkuju,“ řekla jsem si v duchu, ale jenom jsem přikývla a běžela na autobus. Počasí se už zlepšovalo, téměř už nesněžilo a sem tam vykouklo i sluníčko. Teploty však stále kroužily kolem nuly, sníh se držel na chodnících, místy i na cestách, a náledí bylo pořád nepřítelem neopatrné či rychlé chůze. Díky tomu jsem na zastávku dorazila akorát ve chvíli, kdy přijížděl autobus. A měla jsem i štěstí na volné sedadlo. V klidu jsem se tak uvelebila, protože pojedu docela dlouho, přes půl hodiny. Mlčky jsem pozorovala ubíhající krajinu a přemýšlela, jak na tom Jossie doopravdy je. Od onoho dne, kdy jsme ji dovezli domů, se snažila tvářit v pohodě a statečně, ale v jejích slovech jsem cítila bolest a stále častěji i vztek. Ach jo, proč se takovéhle věci dějou hodným lidem? Proč ona? Proč já?

Když jsem dorazila na místní oddělení policie, překvapilo mě, kolik lidí tady je. Ve středu dopoledne bych čekala, že budou všichni v práci. Musela jsem vypadat asi hodně zmateně, protože záhy se mi začala věnovat paní z informací. I když podle vzhledu bych ji klidně tipovala na slečnu studující výšku. Asi jako já. Ještě v loni. Zavrtěla jsem hlavou.

„Ne, nejdu nikoho nebo něco hlásit, já přicházím jako svědek/podpora kvůli kamarádce na oddělení násilných trestných činů,“ snažila jsem se vysvětlit svou přítomnost a nepozorovaně zjistit, kam že to mám vlastně jít. Paní byla milá a ukázala mi správný směr. Na rozloučenou mi popřála hodně síly. Uff, nemám vůbec dobrý pocit.

A špatný pocit mě doprovázel celou cestu k oddělení – projít dlouho úzkou uličkou, doleva, doprava a pak projít přes kontrolní stanoviště a za mřížovými dveřmi dojít konečně k dané kanceláři. Před ní už seděla na ošklivé a ošoupané koženkové lavičce Jossie i s rodiči.

sobota 6. července 2024

Záchranná stanice Aves

Záchranná stanice Aves vznikla v roce 2000 a již o rok později byla otevřena veřejnosti. Působí v okresech Kladno, Rakovník, Mělník a částečně Praha-západ. Kromě záchrany živočichů je jejím cílem i představení zvířat a zajištění domova těm, která se již nemohou vrátit do přírody.

Díky činnosti této nadace se tak možnost záchrany dostane ke zvířatům a návštěvníci mohou přijet se do stanice/na zvířata podívat. Vstup není zpoplatněn a i proto je více než vhodné do kasičky hodit dobrovolný příspěvek. 

Pro mě osobně je největším lákadlem pohled na ovečky a vydru. Kromě nich se zde nachází různé druhy ptactva, domácí/hospodářská zvířata a několik lesních společníků (třeba kočka - budete koukat). V případě potřeby odpočinku se v části u ptactva nachází několik stolů a odpadkové koše. Do této části nesmí psí společníci.

A jak je to s dopravou? Celkem dobře. Kromě auta sem zajíždí už i autobus. V žádném případě se nejedná o celodenní výlet, ale rozhodně i velmi milou a duši líbeznou záležitost , rozhodně doporučuji k návštěvě🌺

A zde se dozvíte všechny detailní info.

úterý 25. června 2024

Přečteno za 05/24

 Tak a opět je tu zhodnocení a představení mé měsíční četby:


  • Alexandr Sergejevič Puškin - Evžen Oněgin
  • Ondřej Suchý - To byl ale myšmaš! 
  • Meghan Scott Molin - The Queen Con: Golden Arrow se vrací
  • Veronika Šubrtová , Eva Uchalová - Móda olomouckých salonů za první republiky a ještě chvíli poté
  • Dermot O'Leary - Toto - kočičí nindža a kobra na útěku
  • Dermot O'Leary - Toto - Kočičí nindža a sýrová loupež století
  • Dermot O'Leary - Toto - kočičí nindža a osudový kočkoncert
  • Jim Davis - Garfield se vybarvuje
  • Karel Václav Rais - Skleník
  • George Sand - Consuela

Evžen Oněgin je velmi známé (aspoň dle názvu) dílo ruské literatury. A proč ho vlastně číst? Kromě romantické a milostné linky má v sobě dílo i kus své filozofie a dobových reálií. Navíc román není psán stylem klasického románu, ale veršů včetně dopisů, čímž umí čtenáře opravdu podržet. A kdokoliv jej přečte, pochopí, proč se stal Oněgin nesmrtelným dílem.


The Queen Con: Golden Arrow se vrací je 2. díl řady Queen Con. Dílo se více zaměřuje na vztah hlavní geek/nerd hrdinky a jejího policisty. Kromě toho se do hledáčku pozornosti dostává i napodobitel spravedlnosti prvního dílu a tak znovu a vážně jde o život. Přečíst si druhý díl je zajímavostí, ale jestliže Vám první díl přišel místy utahaný a mimo logiku, druhý díl v tom směle a ještě lépe pokračuje.

Toto - kočičí nindža je povinná četba pro všechny milovníky koček, dobrodružství a bezva kresby. Toto a jej cesta začíná ve chvíli, kdy se ze slunné Itálie dostává do londýnského nečasu a nového domova. Její poslání tím ale právě začíná - noví spojenci, přátelé, záchrana světa a nepřátelé na Vás čekají v těchto 3 dílech (4. pouze v aj či slovenštině).


Garfield se vybarvuje je barevná edice prvních dvou komiksových vydání Garfielda. A jako vždy, Garfield se opravdu vybarvil.

Skleník je jednohubkou, která se sice odehrává v 19. století, ale podstata příběhu je více než aktuální a co se týká lidských charakterů velmi dobová. Aneb jak jedna hloupá věc rozvrací vztahy.


zdr. obr.




                         
 








neděle 16. června 2024

Bad hop

 Jednoho dne  večeru,
potkala jsem příšeru.
Dlouhé uši, mokrý nos,
smrdí mi tu moc.

Jak si tak skáču vesele,
padám trochu z postele.
Najednou mě chytají,
zuby pěkně smradlavý.
Na zemi se neválím, díky bohu,
ale kde mám nohu?
Za nožku mě drží panička,
trochu mi z ní visí kůžička.

Žádná krev, pouze chlupy,
stres tím přišel do chalupy.

Trocha zeleně, trocha nití,
není to lehké bytí.
Za chviličku ovšem opět skáču vesele
z paniččiny postele.