Kapitola 26

 

Nový rok začal zvláštně. Na jednu stranu jsem cítila, jak se mi během letošního roku naskytnou, nebo spíše případně mohou, nové příležitosti. Zároveň s tímto objevem mi v mysli vytanuly vzpomínky na celý ten vánoční mumraj a to, co se stalo s Jossie. Chudák. Pořád mám před očima scénu, jak leží na nemocniční posteli, všude hadičky a hlavně – s plochým břichem. Tak nějak přešla půlka ledna a blížil se termín, kdy ji měli propustit z nemocnice.

Na její žádost jsem ji jela s jejími rodiči vyzvednout. Byla to tichá cesta tam a ještě tišší zpátky. Seděla jsem s Jossie vzadu na zadních sedačkách a tiskla jí ruku. Moc jsem si přála, abych pro ni mohla něco udělat, něco opravdu pořádného, ale nevěděla jsem co. Jossie celou cestu koukala mlčky z okna zamlženým pohledem. Mimo – přesně tak by se dal popsat její nynější stav. Sice už nesněžilo, ale vrstva sněhu byla ještě stále dost vysoká a auto se jen velmi těžce pod velením jejího táty dostávalo na příjezdovou cestu. Po urputném boji (a několika nevybíravých slovech) jsme se přeci jen všichni dostali domů. Se svolením její mámy jsem šla uložit Jossie do postele. Ani se nenamáhala sundat si šaty. Pořád jen nepřítomně hleděla do prázdna. Přikryla jsem ji a zůstala u ní, dokud neusnula.

V kuchyni čekali její rodiče s čajem. Ochotně jsem přijala nabízený šálek a pomalu jej upíjela. Také jsme byli potichu. Žádné povídání, nezávazné klábosení jako vždy. Jen dusivé ticho. Jakmile jsem dopila, Jossiin táta se nabídl, že mě odveze domů. Konečně. Atmosféra byla tíživá a nikdo z nás si nechtě připustit, že se to stalo. Že se stalo něco tak strašného a že se to stalo někomu, jako je Jossie. Když už jsme dojeli před dům mých rodičů, Jossiinu tátovi povolily nervy.

„Zmetek jeden! Já ho zabiju!“ zakřičel a bouchal pěstmi do volantu.

„Nejste jediný. My mu to spočítáme,“ odvětila jsem, poděkovala za dovoz a utíkala domů. Jeho omluvu jsem vnímala pouze z povzdáli.

Doma mě přivítala celkem klasická scéna: v obýváku televize promítající nějaký stupidní pořad a táta s pivem v ruce. Ach jo. Na jeho otázky jenom zamumlám a mizím u sebe v pokoji. Bolestně si uvědomím, že tohle byl jeden z důvodů, proč jsem chtěla tolik do Evropy, utéct odsud. Ale teď ne. Moje bolístky budou muset počkat. Teď je hlavní Jossie a její zdraví a budoucnost.

I když mě o to nikdo nežádal, na internetu jsem začala hledat právníky. Přeci jen, Jossie se musí okamžitě rozvést. A možná by také neškodilo podat žalobu, za ublížení na zdraví a také na…, to už je teď stejně jedno. Ale čím víc jsem se v těchto věcech hrabala a hledala informace, tím více mě to bavilo. Jednak jsem chtěla pomoct kamarádce a dát tomu bídákovi co proto, ale také jsem teď najednou měla nový cíl, něco, čím se můžu zabývat. Práce totiž stále v nedohlednu a navíc, tohle je něco, co se rozhodně bude hodit. Až na to Jossie a my všichni též budeme připraveni.

 

What's new?

Takže nejdříve se chci omluvit všem za mou delší nepřítomnost a trpělivost se mnou a mým nepřidáváním příspěvků.

Takže důvod, proč jsem od nového roku lemravá a kde nic tu nic. Konečně se i navzdory kovid zákazům podařilo, abych šla ke státnicím. No a protože vše bylo "perfektně" organizované, tak jsem se termín státnic dozvěděla 20 dní před jejich konáním. Což v kombinaci s tím, že pracuji je opravdu lahůdka. Tudíž jsem se snažila každou chvíli věnovat učení. Ale naštěstí to dobře dopadlo a už se mohu honosit titulem. 

Dalším časově velkým vytížením se stala nemoc mého potkana, které bohužel v necelých 3 letech podlehl (a dodnes se mi po něm moc a moc stýská). Byl to můj velký miláček a teď už je za duhovým mostem s ostatními :'(

Ale teď to lepší - už jsem se tak nějak stabilizovala a hodlám se vrátit k pravidelnému přispívání. Takže už teď chystám po deeeeeeelším čase pokračování Cesty domů a přehled zajímavých knih a filmů. A také Madame Králice se chystá se svým sloupkem. Tak se mějte fanfárově a čtěte :)

Adventní tvoření

Tak máme za sebou druhu adventní neděli (a třetí brzy před námi). A kromě uklízení jsem se trochu dala i na to tvoření. Možná trochu rustikální a živé, ale mně se má živá ozdoba líbí moc.

Také vytváříte k adventu něco? :)

Ježíšek má covid aneb hezký advent

Tak a je to tu po roce opět - advent a příprava na Vánoce. Ale o nich nechci dnes mluvit. Pod tíhou korony se možná ten advent nezadařil tak, jak by měl a možná, jsme ho ani nestrávili tak, jak bychom sami chtěli a jsme zvyklí. Žádné rozsvěcení stromečku, horký čaj a něco dobrého na zub. Žádné (i když kýčovité) vánoční trhy. Takže nám musí zbýt aspoň trocha dobré nálady, abychom vše zvládli a ve zdraví (nejen psychickém) přežili. A tak jedna vtipná o tom, jak covid "usměrňuje" Vánoce:

P. S. hezký advent

Jak jsem strávila 17. listopad

Dnešní den si připomínáme jako Den boje za svobodu a demokracii (také Mezinárodní den studentstva). Díky připomínání si historických událostí a souvislosti se vzděláním mají mnohé instituce vstup zdarma. A toho jsem využila a udělala si výlet do centra Prahy do Národního muzea. A být tam dnes ráno ještě před otevírací dobou byl velmi dobrý nápad. Po příchodu 15 min. před otevřením se rázem utvořila za mnou fronta až za roh budovy. A po otevření bran bylo načase honem honem běžet do oddělení zoologie (za kostěnou Babičkou), numismatiky a dějin 20. století. A bylo to opravdu velmi dobře načasované, protože během jedné hodiny se vše začalo plnit lidmi až moc a úprk tunelem do 20. století byl poté jedinou záchranou. A jak se ukázalo, byl to velmi dobrý nápad. I přes více lidí v poslední expozici se ještě dala projít celkem dobře. Po jejím opuštění jsem se málem nedostala ven, protože před ní stál dav lidí chtivý 20. století. Uff, štěstí stálo na mé straně. Nádech venku a....tolik vědění a informací pod jednou (vlastně dvěma) střechami a já to viděla, jupí ju (mám opravdu radost). A to k té kulturně-vzdělanostní vložce vše.

Dalším způsobem, jak jsem si "připomněla" dnešní den bylo zastaveníčko v Primarku, kde jsem si pořídila několik nezbytností a ulehčila své peněžence. A svatost konzumu byla završena proklatě dobrým kuřetem snědeným na lavičce pod koněm. A to k té konzumní stránce.

Takže dneska jsem se snažila využít dnešní den v rovině vzdělávací i v rovině konzumní (která s historií příliš nesouvisí, ale i tak to bylo celkem příjemné). Jsem opravdu ráda, že i v této době je možnost dostat se ke kultuře a vzdělání a je potřeba toho využít, takže neváhejte a podobných příležitostí využívejte :)

zdr.obr.

P. S. K té dýni na silnici - přece byste krásnou dýni nenechali jen tak povalovat na silnici, no ne?