Zvířecí poezie

 Pro zahřátí nejen od jejich kožíšků :)

Óda na kocoura

Já jsem kocour chlupatý,
v zimě pěkně macatý.
Na jaře zase zhubnu,
honem za myší nepohrdnu.
Nejradši mám masíčko,
tak šup pro něj, paničko.
Zelenýma očima zablýsknu,
a radostí zavýsknu,
když misku svou mám blíž
a v ní masíčko zříš.
Všechno honem sním,
stočím se pod televizi a už jen spím.
A o čem zdá se mi?
O misce plné krmení.

Moje činčila

Já jsem činčila vlnatá,
také pěkně chlupatá.
Ráda skáču, ráda jím,
koupeli v písku se nebojím.
Otevřená klec na mě čeká,
je to past na člověka.
Než v domečku spát,
radši chci venku pobíhat.
Od rána až do noci,
není ti pomoci.
Já vím, že mě nechytíš,
počkám si do noci, kdy spíš.
Skočím ti rázem na hlavu
a pak do domečku poplavu.

Óda na potkana

Já jsem potkan a ne krysa,
jsem mazlík, co rád se lísá.
Mám dlouhý ocas, velké zuby,
nehlídat jídlo - samé chyby.
Rád běhám a spím ještě více,
paničku mám na pacičce.
Ještě radši jí běhám za krkem,
velký potkan - to já tedy jsem.