Violet Evergarden

 Anime Violet Evergarden (stejné jako jméno hlavní hrdinky) nás přenese do poválečných časů. Do časů, kdy už nejsou zapotřebí vojáci a síla, ale ke slovu se dostává cit, rozum a především služby společnosti. 

Mladá Violet se v těchto časech probouzí v nemocnici. Jako bývalá vojenská síla, bez budoucnosti, majetku, jména. Díky lidem okolo ale má novou šanci začít žít normální život - jako vzpomínková panenka. Dívka, která napíše jakýkoliv dopis si budete přát a přijde za vámi kamkoliv. Během své práce se učí žít nejen normálním životem, ale chápat význam slov. A těch pro ni nejdůležitějších - miluji tě. V novém světě se potkává s dalšími lidmi, jejich problémy, starostmi, ale také s nebezpečím, které se s válkou jen tak nerozloučilo. Zatížená vzpomínkami a nepochopenými city se snaží se vším vypořádat. A jak se jí to daří, či nedaří, můžete sledovat ve 13 dílech a 1 speciálu. 

Anime mělo opravdu skvělou grafiku a animaci, je vidět, že si s ním dali práci. Příběh sám o sobě je velmi zajímavý a umí se dotknout pocitů diváka. Mínus bych dala za délku - některé díly řeší skoro ten samý námět, čehož si hned povšimnete. Stopáž o 10 dílech by anime slušela mnohem více. O to více, že se jedná o prostřední díly, které se tak tváří jako vata. Ale když je překousnete, tak se konec odmění.

Celkem: ****

zdr. obr.

Zvířecí poezie

 Pro zahřátí nejen od jejich kožíšků :)

Óda na kocoura

Já jsem kocour chlupatý,
v zimě pěkně macatý.
Na jaře zase zhubnu,
honem za myší nepohrdnu.
Nejradši mám masíčko,
tak šup pro něj, paničko.
Zelenýma očima zablýsknu,
a radostí zavýsknu,
když misku svou mám blíž
a v ní masíčko zříš.
Všechno honem sním,
stočím se pod televizi a už jen spím.
A o čem zdá se mi?
O misce plné krmení.

Moje činčila

Já jsem činčila vlnatá,
také pěkně chlupatá.
Ráda skáču, ráda jím,
koupeli v písku se nebojím.
Otevřená klec na mě čeká,
je to past na člověka.
Než v domečku spát,
radši chci venku pobíhat.
Od rána až do noci,
není ti pomoci.
Já vím, že mě nechytíš,
počkám si do noci, kdy spíš.
Skočím ti rázem na hlavu
a pak do domečku poplavu.

Óda na potkana

Já jsem potkan a ne krysa,
jsem mazlík, co rád se lísá.
Mám dlouhý ocas, velké zuby,
nehlídat jídlo - samé chyby.
Rád běhám a spím ještě více,
paničku mám na pacičce.
Ještě radši jí běhám za krkem,
velký potkan - to já tedy jsem.

Králičí sloupek 12/20

 Tak a je to tu. Poslední měsíc roku 2020

je za mou. A určitě všichni čekáte, jaký 

ten poslední měsíc byl. I nu, zajímavý.

Vánoce byly fajn, dostala jsem mnoho

hezkých a jedlých dárečků. Velkou 

radost jsem měla z mé nové postýlky.

Pančka říká, že bych měla jít s králičí

dobou a protože jsem byla hodná,

dostala jsem od Ježíška postýlku. A

dokonce i s povlečením. (Já ale stejně

vím, že je od pančky, protože se nějak

moc dlouho v chodbě válela velká

krabice). A pak jsem dostala mooc

ňamek, seno, sušené bylinky, pamlsky

a kouli na seno. Jojo, prostě jsem byla

ta neeeeeeejhodnější králice pod sluncem.

Ale pančka asi také, protože dostala také

hodně dárků. A po svátcích už to bylo šup,

šup, Silvestr, bum, bum a nový rok je tu.

Tak Vám přeji do něj všechno nej a ať se

mé sloupky stále líbí, packu na to