Ramen

 Název ramen (i rámen) označuje japonský pokrm – polévku. Největší oblibu si tento pokrm získal během 20. století. I když je dnes vnímán jako typický japonský pokrm, některé historické teze označují ramen za čínský pokrm, který se do Japonska dostal během čínsko japonské války. Ať tak či onak, jedná se o oblíbený pokrm nejen v Asii.

Základ ramenu tvoří několik elementárních ingrediencí: maso, vývar, nudle, houby, vejce. Velmi často se přidává zelenina, omáčka (například sójová, miso atd.), mořské řasy. Složení se liší nejen podle prefektur, ale i podle jednotlivých států, ve kterých se připravuje. V Korei se například vaří i s kimchi (pikantní salát připravený z nakládané a fermentované zeleniny).

Samostatnou kapitolou pokrmu jsou pak nudle. Nudle ramen se od jiných typů nudlí odlišují svým složením. Obsahují méně vody, naopak mají více bílkovin. A ještě jedna zajímavost: ramen má výraznou chuť „umami“ – pátá chuť (lahodná, delikátní chuť), která byla vymezena profesorem Kikunaem Ikedaem z Tokijské císařské univerzity ve 20. století.

Recept:

Toto je můj oblíbený recept na ramen, který si sama vařím a který zvládne každý ;)

·         7 g shitake hub

·        
160 g kuřecího masa (vepřové)

·         25 g sójové omáčky

·         1 čajová lžička třtinového cukru

·         2 stroužky česneku

·         3 plátky zázvoru

·         500 ml kuřecího vývaru

·         200 g ramen nudlí

·         2 křepelčí vejce (může být i normální)

·         koriandr (čerstvý je lepší, sušený ale postačí)

·         1 jarní cibulka

·         1 ředkvička

·         sezam

 Postup:

Do hrnce s půl litrem vody přidáme česnek, zázvor, sójovou omáčku a cukr. Povaříme pár minut. Přidáme vývar a ochutnáme. Pokud nám přijde ramen nevýrazný, přidáme ještě trochu sójové omáčky. Z vývaru nakonec vytáhneme česnek i zázvor. Orestujeme si maso nakrájené na malé nudličky nebo plátky. Vejce uvaříme na hniličko (aby žloutek byl aspoň trochu tekutý), houby si nakrájíme na tenké plátky.

Ramen nudle uvaříme podle návodu. Rovnoměrně rozdělíme do dvou misek, přidáme orestované maso, houby a rozkrojené vajíčko. Zalijeme. Ozdobíme cibulkou, ředkvičkou, koriandrem a sezamem. Ihned podáváme. Dobrou chuť.

Přečteno za 04/24

 Tak a máme tu další měsíc přečtených knih a případná doporučení na četbu :)

• Krysař - Viktor Dyk
• Jak být šik v Paříži - Marianne Levy
• Láska ve střihu cosplaye 5 - Šin'iči Fukuda
• Malé ženy - Louisa May Alcott
• Opovážení - Karel Šiktanc
• Oněgin byl Rusák - Irena Dousková
• Naivní detektivka z knihovny - Jana Chroustová
• Zpěvy páteční - Jan Neruda
• Pan Kdybych hledá kamaráda - Pavel Šrut
• Přitažlivost 2 (Gravitation 2) - Maki Murakami

Krysař je již klasickým dílem české literatury. A musím říct, že příběh Agnes a Krysaře bych mohla číst stále dokola (což i celkem dělám). Dobře uchopenému příběhu pomáhá i novelistický rozsah.

Láska ve střihu cosplaye 5 je povinnou četbou pro fanoušky série i jiné otaku. Kromě všudypřítomné problematiky cosplay se začínají řešit i vztahové otázky a to vše v naprosto roztomilém a vtipném hávu.

Pan Kdybych hledá kamaráda je opravdu "velká" jednohubka, která ale potěší na duši nejen svým vcelku jednoduchým příběhem, ale především jeho pointou a rozklíčováním, kdo že vlastně je ta hlavní postava.

Gail Tsukiyama

 

Gail Tsukiyama

Je americká spisovatelka pocházející ze San Francisca, kde se i narodila. Její otec pochází z Japonska a matka z Číny – zde se nachází její asijský původ a příjmení. Vystudovala Státní univerzitu San Francisco obor kreativní psaní. Na této univerzitě nadále přebývá již jako pracovnice (na částečný úvazek). Kromě práce se věnuje psaní, recenzování knih a práci v neziskové organizaci. Celkem napsala již 8 knih, z toho 2 vyšly i v českém překladu: Samurajova zahrada a Ulička tisíce květů.

 

Samurajova zahrada

Tato kniha pojednává o čínském studentovi, který odjíždí do Japonska, aby si zde zlepšil svůj zdravotní stav. Všichni, včetně něho, počítají, že se bude léčit, malovat a především nijak zatěžovat. Osud však má jiné plány a přítomnost čínského obyvatele v japonském území ovlivní nejen studentův život, ale i život jeho nejbližšího okolí. Kromě toho se také setkává s nemocí, která je možná ještě horší než jeho vlastní. A to vše je zahaleno do životního cyklu květin a rostlin vytvářejících jedinečnou kulisu příběhu.

Styl psaní autorky může ze začátku být nezvyklý pro svou lehkou rozvláčnost, ale jakmile se přenesete přes první kapitolu, jímavé a hluboké pocity z knihy se vryjí pod kůži. Velmi kladně hodnotím i kontrast mezi zdravím a nemocí, životem a smrtí, který autorka vystihla a popsala jedinečným způsobem. Životní cyklus květin je skvělou metaforou k životu lidí.

 

Ulička tisíce květů

Příběh této knihy se odehrává v pozadí druhé světové války a po ní v Japonsku. Hlavními aktéry knihy jsou dva bratři: Hiroši a Kendži. Zatímco Hiroši se věnuje zápasům sumó a jeho snem je být slavným zápasníkem, Kendži se zhlédl v divadle nó a jeho maskách. Jejich cesty k dosažení cílů však překazila válka. Po ní se již jako dospělí snaží opět vrátit ke svým snům. Osudy a životy obou bratrů však zamíchají i dvě sestry: Aki a Haru. Všichni čtyři se tak stávají aktéry životních dramat i vítězství a snaží se najít své místo v životě.

Jedinečnost stylu psaní autorky se promítá i v této knize. Na rozdíl od Samurajovy zahrady je však více melancholický a ze samotného čtení pocítíte jímavost, něhu i smutek zároveň. Velmi milým zjištěním pro mě bylo, jak byly popsány historické kulisy příběhu a japonské reálie a kultura. Celistvost příběhu doplňuje i vykreslení japonské mentality a vše prolínající naděje samotných postav. Pro milovníky Japonska a války zároveň je kniha jako stvořená.