Corpse party - Tortured Souls

 Corpse party je dosti násilné anime, plné krve a duchů, proto nedoporučuji lidem s citlivým žaludkem!

Celé anime začíná tím, že po skončení školního festivalu se skupina studentů pokusí o kouzlo/rituál Šťastná Sachiko, který jim má zaručit, že se nikdy neztratí vzájemně z dohledu. Po skončení rituálu se však stane něco, s čím nikdo nepočítal - země se začne třást a následuje pád do tmy. Po probuzení každý ze studentů zjistí, že je ve škole. Ale ne v té jejich. A právě tady začíná ten správný horor.

Kromě toho, že ze školy nelze uniknout, velmi brzy zjistí, že v ní nejsou sami. Ovšem ostatní studenti jsou více než naštvaní a hlavně mrtví. Podaří se studentům dostat zpět do našeho světa, nebo je škola pohltí? 

Anime má celkem 4 díly po cca 30 minutách + Missing Footage (15 min. prequel k anime). Anime se také podařilo prorazit i do světa filmu (stejnojmenného) a také do světa her, kde jsem našla dokonce 2 díly.

Kromě žánru horor a extra násilí sem patří i žánr ecchi, který mi ale přišel místy rušivý od toho pořádného děje a nevhodný.

Celkové hodnocení: ****

zdr. obr. 

Kočičí rytíř a soumrak démonů

Kočičí rytíř je něco mezi mangou a komiksem a pochází z Tchajwanu. Na styl a posloupnost čtení si jeden musí opravdu zvyknout. Kresba je ovšem zajímavá a nápaditá, autor dobře pracuje s barvami, které někdy podtrhují scénu a jindy ji zcela dokreslují. 

Ve světě, kde se naprosto běžná a průměrná studentka snaží včas přijít na svou hodinu, se zjevuje roztomilá kočička. Z této roztomilé kočičky se ale záhy stává kočičí rytíř připravený bránit svou lidskou společnici před démony, kteří se snaží ovládnout svět. Během bojů a skrývání se vyplouvají na hladinu i příběhy ze života studentky i kočičího bojovníka a trochu osvětlí pozadí toho všeho.

Po přečtení jsem měla pocit, že celý příběh směřuje k dalšímu pokračování, neboť chyběly jisté informace k úplnosti a logičnosti příběhu. Námět hodnotím kladně, přeci jen kočka s mečem tu ještě nebyla.

Celkové hodnocení: **** (z 5*)

zdr. obr.

Králičí slovo za duben 22

Tak jsem tu opět se svým sloupkem.
Uplynulý měsíc byl zajímavý.
Velikonoce jsem oslavila docela fajn,
vyrostla mi travička, na které si ještě
teď můžu pochutnávat a pančka měla
také radost, jakou má hezkou věc na
stole. Takže pohoda. A navíc jsem utekla
pomlázce pod stůl, což se pančce nezadařilo
- a ani by se tam už nevešla, muhehe.

Ale ne vše je super. Domů nám přibyl
další ukřičený hlod. Po té, co nás opustil
jeden potkan, přibyl další. Jako fajn, že
pančka není už tak smutná, ale další
hlod, co si bude nárokovat moje místo.
Ale já mu ukážu, zač je toho packa.
A poučení z toho všeho? Braňte si svoje 
území a záborníky vymezte do správných
krajů, pac.

Rozšíření sbírky

 Po dlouhé době se mi podařilo opět rozšířit svou sbírku Sylvanian.

Jedná se o školní set s Freyou, kde je k nalezení vše potřebné, aby Freya byla vzornou školačkou.

Druhý set (u nás eeeextrémně těžce sehnatelný) je set dvou králičích miminek Choco s hračkou.

A poslední přírůstek - velmi vzácný - je miminko vydry s upečenými bochánky houstiček. Jedná se o miminko z kolekce nákupů a jídla a toto miminko je 8. z kolekce (tajné překvapení). Měla jsem veeeliké štěstí, že jsem ho našla :-)

Kapitola 26

 

Nový rok začal zvláštně. Na jednu stranu jsem cítila, jak se mi během letošního roku naskytnou, nebo spíše případně mohou, nové příležitosti. Zároveň s tímto objevem mi v mysli vytanuly vzpomínky na celý ten vánoční mumraj a to, co se stalo s Jossie. Chudák. Pořád mám před očima scénu, jak leží na nemocniční posteli, všude hadičky a hlavně – s plochým břichem. Tak nějak přešla půlka ledna a blížil se termín, kdy ji měli propustit z nemocnice.

Na její žádost jsem ji jela s jejími rodiči vyzvednout. Byla to tichá cesta tam a ještě tišší zpátky. Seděla jsem s Jossie vzadu na zadních sedačkách a tiskla jí ruku. Moc jsem si přála, abych pro ni mohla něco udělat, něco opravdu pořádného, ale nevěděla jsem co. Jossie celou cestu koukala mlčky z okna zamlženým pohledem. Mimo – přesně tak by se dal popsat její nynější stav. Sice už nesněžilo, ale vrstva sněhu byla ještě stále dost vysoká a auto se jen velmi těžce pod velením jejího táty dostávalo na příjezdovou cestu. Po urputném boji (a několika nevybíravých slovech) jsme se přeci jen všichni dostali domů. Se svolením její mámy jsem šla uložit Jossie do postele. Ani se nenamáhala sundat si šaty. Pořád jen nepřítomně hleděla do prázdna. Přikryla jsem ji a zůstala u ní, dokud neusnula.

V kuchyni čekali její rodiče s čajem. Ochotně jsem přijala nabízený šálek a pomalu jej upíjela. Také jsme byli potichu. Žádné povídání, nezávazné klábosení jako vždy. Jen dusivé ticho. Jakmile jsem dopila, Jossiin táta se nabídl, že mě odveze domů. Konečně. Atmosféra byla tíživá a nikdo z nás si nechtě připustit, že se to stalo. Že se stalo něco tak strašného a že se to stalo někomu, jako je Jossie. Když už jsme dojeli před dům mých rodičů, Jossiinu tátovi povolily nervy.

„Zmetek jeden! Já ho zabiju!“ zakřičel a bouchal pěstmi do volantu.

„Nejste jediný. My mu to spočítáme,“ odvětila jsem, poděkovala za dovoz a utíkala domů. Jeho omluvu jsem vnímala pouze z povzdáli.

Doma mě přivítala celkem klasická scéna: v obýváku televize promítající nějaký stupidní pořad a táta s pivem v ruce. Ach jo. Na jeho otázky jenom zamumlám a mizím u sebe v pokoji. Bolestně si uvědomím, že tohle byl jeden z důvodů, proč jsem chtěla tolik do Evropy, utéct odsud. Ale teď ne. Moje bolístky budou muset počkat. Teď je hlavní Jossie a její zdraví a budoucnost.

I když mě o to nikdo nežádal, na internetu jsem začala hledat právníky. Přeci jen, Jossie se musí okamžitě rozvést. A možná by také neškodilo podat žalobu, za ublížení na zdraví a také na…, to už je teď stejně jedno. Ale čím víc jsem se v těchto věcech hrabala a hledala informace, tím více mě to bavilo. Jednak jsem chtěla pomoct kamarádce a dát tomu bídákovi co proto, ale také jsem teď najednou měla nový cíl, něco, čím se můžu zabývat. Práce totiž stále v nedohlednu a navíc, tohle je něco, co se rozhodně bude hodit. Až na to Jossie a my všichni též budeme připraveni.