Zimní výlet

Jedné tuhé zimy, kdy mráz šlehá do tváří a jezírko pokrývá led, pozoruji padající sníh z okna chaty.

Je zima, velká zima, ani oheň v krbu

nezažene pořádně krystalky ledu v mé duši.

Hledám teplo, teplo, které ve mně proudilo,

v nás obou... Je to už tak dávno... a přece ne.

Jeden víkend, jeden výlet, možná že i hloupý

a změnil vše, co jsem kdy pociťovala.

Den skoro stejný jako tento, téměř

neviditelná cestička v horském úbočí,

jeden krůček stranou a vše zmizelo...

Padalo...dlouhý až nekončený pád do

bílé temnoty. Jakoby se hory samy

otevřely a pohltily teplo lidského bytí.

Pro ostatní nezodpovědní a hloupí turisté,

pro lékaře smrtelný úraz, pro rodinu ztráta.

A pro mě? Pro mě já. Mé já je od té chvíle

pryč....navždy...

Jedné tuhé zimy, kdy mráz šlehá do tváří a jezírko pokrývá led,

pozoruji padající sníh z okna chaty.

Už nejsem jen pozorující. Pod bosýma nohama mi křupe sníh,

dopadá mi do vlasů a já jdu. Jdu mrazem až k té temné tůni,

kde mě čeká hlubina a volá....můj výlet....

Tento příspěvek vznikl na základě psací výzvy zde.

Inspirací byl tento obrázek :

A tato slova:  zima, sníh, hory, jezírko, víkend, mráz, led, výlet, turisti, úraz, pád, krb, oheň, teplo.

Tak snad jsem zadání splnila a příspěvek bude čitelný :-)