Šetřím, šetříš, šetříme (?)

Určitě všichni znáte ten moment, kdy objevíte skvělé oblečení, kabelku, novou hru, mobil atd. Jenže přichází pohled do peněženky a není zrovna hezký. Z peněženky si to jen tak hned teď dovolit nemůžete a tak uděláte zásadní rozhodnutí - začnete si na danou věc šetřit. A tak si nedopřejete kávu v kavárně, nejdete do kina, ale pustíte si film doma, oželíte  pravidelnou dávku sushi a říkáte si: jo, tohle mě brzy dostane k vysněné věci. 

Jenže potom jdete náhodou do nějakého obchodu, kolem výlohy a tam to uvidíte. Naprosto zbytečný a pro vás v tu chvíli nepotřebný kus/krám/blbost/nezbytná nutnost a musíte je mít. A protože si tohle a teď rozhodně dovolit můžete, peněženka se otevírá a za pár sekund si už neseme potěšení skryté v dané věci. Doma potom pomalu, ale jistě přichází poznání, že zakoupená věc není až tak nezbytně nutná, ale prostá radost z ní je nepřekonatelná. A s šetřením je ... A proč vlastně píši tento článek? Protože sama jsem se do této situace dostala již 2x (a to je teprve pondělí). No posuďte sami :D

zdr. obr.

Přečteno za 05/23

 Tak a je tu přehled mého přečteného za uplynulý měsíc :)

• Terry Pratchett - Soudné sestry
• Juliette Morillot - Rudé orchideje ze Šanghaje
• Ondřej Zajac - Kafegrafie
• Petra Batók - A pak už jen tma
• Lucie Hlavinková - Sestry Foxovy
• Andy Weir - Marťan
• Alison Weir - Kateřina Howardová: Nevěrná královna
• Alexandr Poleščuk  - Veliké magisterium
• Donald - Szczęśliwy traf (v polštině)

Nejdříve ty, co mne příliš nezaujaly:

Kafegrafie se tvářila jako zajímavý průvodce kávovými druhy, ale jednalo se spíše o přehršel zvláštní poezie s nádechem satiry? A pak už jen tma slibovala zážitek z vlastní zkušenosti s alkoholem v rodině. Styl vyprávění byl chaotický a nesourodý, přeskakoval podstatné věci a příběh celkem nic neřekl. Marťan mě silně zklamal. Po filmu, který se mi líbil, jsem se rozhodla dát si ho i v papírové podobě. Následovalo několik set stran popisu odborných termínů, chemických a jiných reakcí, výpočtů a realizace věcí takřka ze vzduchu říznutých vtipem. Příběh až na tak třetím místě...

A teď to lepší:

Soudné sestry jsou skvělým a magickým/hlavologickým příběhem ze Zeměplochy, který by neměl ujít žádnému čtenáři a fanouškovi.

Rudé orchideje ze Šanghaje jsou příběhem korejské dívky, která byla zavlečena japonskou armádou do domů útěchy. Příběh sleduje osud, který ji zavál až do samotného Japonska a který je protknutý i příběhy ostatních dívek a rozhodujících lidí. Nic pro slabé povahy.

Sestry Foxovy jsou počinem české autorky, který popisuje příběh života sester, jež daly život a budoucnost novému směru - spiritismu. Kromě začátků a skutečností jejich práce, se v příběhu odvíjí i jejich soukromé radosti a strasti. Kniha se četla sama a určitě je přínosná i z hlediska tehdejší dobové společnosti a morálky.

Kateřina Howardová: Nevěrná královna - byla to pátá manželka Jindřicha VIII. a stejně jako její sestřenice Anna i ona skončila život v Toweru. Příběh pojednává o jejím mládí a mladických eskapádách, které ji stály nejen korunu.

Veliké magisterium je trochu zvláštní příběh o historii rodiny alchymistů od dávného středověku až po moderní dobu. Styl vyprávění může být ze začátku trochu matoucí, neboť vzájemně prolíná i 3 dějové a časové linie, ale po navyknutí si vychutnáte trochu jiný žánr na pomezí sci-fi a reálna.

Szczęśliwy traf jsou příběhy z Kačerova a jeho obyvatelích kteří poznají, že štěstí je potřeba téměř vždy a že mít ho příliš moc také není žádná výhra. I přes fakt, že je komiks v polštině, nebyl s porozuměním a vychutnáním si Donalda a jeho společníků žádný problém.

zdr. obr.

Králičí slovo 05/23

Tak měsíc je za námi 

a já se cítím mnohem lépe.

Akorát paničku to celkově

vzalo mnohem více než

mě a sama je teď nemocná,

tak se o ni musím hezky starat.

Sluníčko je také už často

vidět, a tak se cítím fajn.

Tedy cítila jsem se fajn.

Až do chvíle, kdy jednoho

sluníčkového dne se 

pánčci vrátili z nákupu

a nesli něco velkého.

Už jsem si říkala: nová

hračka, obr mrkev. A ono

prd. Akorát jeden zablešenec,

a prý, že ho máme mít všichni

rádi a že od teď je to také člen

naší rodiny. No chápete to?

Jako by už jedna zablešená potvora

nestačila. Teď tu bude i druhá.

No však já jí ukážu, kdo je tady

tlapa rodiny - držte mi tlapky.